Ještě nikdy nebyl tak dlouho mimo domov. Poslední tři týdny prožil v Jižní Americe, konkrétně v Paraguayi a v Brazílii. Sedmnáctiletý tenista Lokomotivy Česká Třebová Jakub Lustyk tam startoval na třech prestižních juniorských turnajích. Ostudu na nich neudělal, naopak. Do světového žebříčku ITF získal šedesát bodů a momentálně figuruje na 160. příčce.

Jaký základní poznatek jste si přivezl z této do jisté míry exotické tenisové cesty?

"Zjistil jsem, že v tenise se dá vyhrát, ale i prohrát opravdu s každým soupeřem. Vyhrál jsem několik těžkých zápasů s velmi kvalitními hráči, kteří figurují v první stovce světového žebříčku. Doufám, že mi to pomůže, že si budu na dalších turnajích ještě víc věřit."
 

Pojďme se zastavit u jednotlivých turnajů, ten první se hrál v Asunciónu. Měl jste nějaké problémy s aklimatizací?
"Ano. Když jsme s trenérem Jaroslavem Rybkou vylezli z letadla, okamžitě jsme se zpotili. Na slunci bylo téměř padesát stupňů, to byla pořádná rána. Hned druhý den jsem hrál zápas prvního kola kvalifikace, soupeř z Brazílie nebyl naštěstí tak silný, abych jej neporazil. V hlavní soutěži to bylo lepší, už jsem si trochu zvykl. Potěšila mne výhra nad Ekvádorcem Durangem, který patří na jihoamerickém kontinentu do absolutní špičky."
 

Potom přišel přelet do brazilského Sao Paula a nevydařený vstup do druhého turnaje.
"Prohrál jsem s Italem, ale ze všeho nejvíc mne zlobily míče. V Asunciónu se hrálo s míčky Wilson, tady měli pořadatelé míčky Dunlop. Byly hrozně rychlé, měl jsem s nimi obrovské problémy. V Sao Paulu jsem si zahrál i čtyřhru, se slovenským reprezentantem Milošem Mečířem (syn bývalého vynikajícího tenisty - pozn. red.) jsme prohráli v prvním kole s výbornou americkou dvojicí, která potom celý turnaj vyhrála."
 

Nejvíce se vám dařilo v Porto Alegre, kde jste ve dvouhře opět postoupil mezi posledních šestnáct a velmi dobrého výsledku dosáhl také ve čtyřhře.
"Ve dvouhře jsem prohrál se stejným Italem jako v Asunciónu. Zápas byl v prvním setu za stavu 3:3 přerušen pro déšť a dohrával se v nedaleké hale. I když se hrálo na antuce, ta v hale byla mnohem rychlejší. Ital Trevisan měl v hale navrch, to musím přiznat. Ve čtyřhře jsem se dal dohromady s dalším Slovákem Martinem Kližanem a došli jsme až do finále. Byl to úspěch, jenže my to chtěli vyhrát."
 

Proč se vám to nepovedlo?
"V prvním setu jsme vedli nad americko-francouzským párem 2:0 a 3:1. Set dospěl do tie-breaku, ve kterém jsme vedli 5:2 a byli krůček od dílčího úspěchu. Spoluhráč udělal několik chyb, ztratil servis a soupeři vyhráli koncovku prvního setu 7:5, celkově pak 7:6. Tenhle zápas mi vyšel, ani jednou jsem v jeho průběhu neztratil servis."
O velké překvapení jste se postarali ji? ve druhém kole čtyřhry, kdy jste vyřadili nasazený pár číslo jedna. To zřejmě nikdo nečekal.
"Určitě ne. Rumun Luncanu a Rus Čechov byli jasnými favority, oba patří do úzké světové špičky. Luncanu je v žebříčku dvouhry osmý a Čechov šestnáctý."
 

Jaký je váš nejbližší tenisový program?
"Původně jsem měl hrát v chorvatském Umagu, ale nestihli jsme přihlášky. V dubnu a v květnu bych měl odehrát tři až čtyři turnaje ve Francii a v Itálii. Rád by se probojoval do první stovky, abych mohl startovat na juniorském Grand Slamu v Paříži. Ještě předtím musím dohnat to, co jsem zameškal ve škole. Studuji českotřebovské gymnázium."

Orlické noviny, Jaromír Fridrich